Princip: Omezením příjmu potravin bohatých na sacharidy se výrazně tlumí vyplavování hormonu inzulínu do krve. Inzulín má na svědomí zvýšenou tvorbu tukové tkáně, zejména tehdy, když je jeho hladina chronicky zvýšená. Dieta doporučuje jíst potraviny, které mají nulový nebo minimální obsah sacharidů, zatímco velké množství takzvaných zdravých potravin je tabu. Zpočátku je nutno zapomenout i na ovoce a konzumaci potravin rostlinného původu zredukovat pouze na zeleninu. Mezi povolené potraviny patří maso, ryby, dary moře, sýry, tuky, malé množství ořechů a regulované množství zeleniny (zpočátku hlavně listové). Naopak zakázáno je jíst sladkosti a vše, co obsahuje cukr, chléb, těstoviny, rýži a veškeré další obiloviny a brambory. Bílkoviny tvoří přibližně 25 % energetické hodnoty jídelníčku, 70 % tvoří tuky, na sacharidy zbývá pouhých 5 %.

Pozitiva: Nepociťujete hlad ani chuť k jídlu. Hmotnost jde dolů celkem rychle (ale úbytek na váze je dán velkou ztrátou vody, z menší části tuku).

Negativa: Tato dieta je zvyšuje pravděpodobnost vzniku aterosklerózy a nádorových nemocí, protože neposkytuje dostatek ochranných látek rostlinného původu. Po určité době je chuťově velmi fádní. Může provokovat žlučníkové obtíže, většina lidí pociťuje silnou únavu. Jakmile se po této dietě vrátíte ke zdravé, nízkotučné dietě, váha opět stoupne.

Zónová dieta

Zóna má být podle svého autora, dr. Barry Searse (kniha vyšle pod názvem Vstupte do zóny) stavem ideálního vyladění organismu, při kterém je duševní i tělesná výkonnost nejvyšší.

Princip: Zóna není ani tolik dietou, jako spíše způsobem výživy, který si osvojíte a pak už se ho držíte stále. Jídelníček je sestaven tak, aby udržoval stálou hladinu cukru v krvi. Tento požadavek splňuje například oběd, který sestává ze 150 g kuřecího masa, 250 g brokolice a jen 2 lžic vařených těstovin. Jíst by se mělo 5 x denně a ještě před spaním „něco malého", například ¼ l kefíru.
Bílkoviny tvoří přibližně 30 % energetické hodnoty jídelníčku, 30 % tvoří tuky, sacharidy 40 % .

Pozitiva: Stálá hladina krevního cukru brání pocitů hladu – tento postup je tedy vhodný pro ty, kteří při redukčních dietách pociťují velmi silně hlad. Doporučeny jsou potraviny výživově hodnotné : ryby, kuřecí a krůtí maso bez kůže, tofu, jogurt, tvaroh, zelenina, pečivo jen celozrnné.

Negativa: Systém je poněkud náročnější na pochopení i realizaci. Je nutno plánovat dopředu a mít stále s sebou vhodné potraviny. V našich podmínkách ještě stále není dostatečně široká nabídka kvalitních zdrojů bílkovin za přijatelné ceny (hlavně ryby, mořští živočichové). Je potřeba zapojit fantazii tak, aby se jídelníček nestal fádním. Oproti původní knize by bylo vhodné do jídelníčku zařadit více mléčných výrobků, zejména kysaných, ale v podstatě se ale jedná o systém hubnutí, který je zdraví prospěšný.

Dělená strava

Dieta, se kterou poprvé vystoupil na začátku 20. století. dr. Hay, byla několikrát zapomenuta a znovuobjevena, u nás ji proslavila nejvíce herečka Lenka Kořínková.

Princip: Podle teorie dělené stravy tělo hůře zpracovává bílkoviny a sacharidy (terminologie dělené stravy používá nesprávné výrazy uhlovodany nebo uhlohydráty), jsou-li přijímány společně. Dochází údajně ke zbytečné zátěži trávicího systému a zpomalení látkové výměny, důsledkem čehož je nadváha. Mezi hlavní zásady patří tyto: nesmí se jíst společně jídla obsahující převážně bílkoviny a sacharidové potraviny. Více než polovinu stravy by mělo tvořit ovoce a zelenina, pokud možno v syrovém stavu.

Pozitiva: Většina návodů na hubnutí formou dělené stravy doporučuje velké množství zeleniny, ovoce a nízkotučných produktů. Dělená strava vede své zastánce k většímu zamyšlení nad tím, co vlastně jíst. Omezením celkového množství jídla může vést ke zhubnutí.

Negativa: Někteří lidé mají rádi předem vymezené mantinely, ostatní mohou mít pocit nepříjemného omezování. Dělenou stravu je nutno správně pochopit a nepřehánět množství jídla, byť by se jednalo o povolené kombinace. Pokud toto není akceptováno, lze na dělené stravě i přibrat. Dosáhnout doporučené denní dávky bílkovin a vápníku je problematické a vyžaduje znalost složení potravin. O tom, zda bude dělená strava pro člověka spíše přínosem či rizikem, rozhoduje přístup každého jednotlivce k ní.

Dieta podle krevních skupin

Systém výživy podle krevních skupin vychází z pozorování doktora D´ Adamo a zjištění, že různí pacienti reagují odlišně na stejnou stravu.

Princip: Podle této teorie je příčinou historický vývoj skupin lidí- změny prostředí a způsobu výživy v evoluci. Tyto přesuny vedly ke změnám v imunitním systému a tedy k nežádoucí reakci při konzumaci potravin nevyhovujících dané skupině. Krevní skupina 0 : Jedná se o lidi, kteří jsou svým původem lovci a proto by v jejich jídelníčku mělo převažovat maso. Nevhodné jsou pro ně sacharidy původem z obilí, špatně tráví brambory a měli by se vyhýbat i mléčným výrobkům. Mohou jíst zeleninu a ovoce, s výjimkou kyselých druhů. Krevní skupina A : Jsou to původem zemědělští usedlíci, proto v jejich stravě dominovalo obilí a ostatní rostlinná strava. Mléko a mléčné výrobky jsou pro ně škodlivé. Jako zdroj bílkovin by měli jíst sójové produkty. Měli by se vyhýbat bramborám a určitým druhům fazolí. Krevní skupina B: Jsou prý houževnatými lidmi, bývali mnohdy kočovníky. Jejich stravě dominovaly fermentované mléčné výrobky (jogurt, kefír). Jejich tělo zpracovává živiny efektivně, což může vést k nadváze. Neměli by jíst kuřecí maso a rajčata. Nezdravé jsou pro ně pšenice a žito. Krevní skupina AB: Je skupinou vývojově nejmladší, ideální je pro ně výživa kombinovaná z potravin vhodných pro skupinu A a B. Pšenice je pro ně nezávadná, pokud ale někdo usiluje o zhubnutí, měl by se jí vzdát.

Pozitiva: Zamyšlení se nad tím, jaké potraviny vám vyhovují.

Negativa: Systém nemá logiku. Nikdo nemůže zhubnout jen tím , že vyloučí z jídelníčku pár druhů potravin. Nutit se do konzumace masa jen proto, že jste krevní skupina 0, může mít při dnešním způsobu života negativní vliv na zdraví. Řada lidí jistě ze zvyku nebo pohodlnosti zařadí pod pojem maso uzeniny (paštiky, tlačenky) apod. Skupiny A a 0 budou téměř stoprocentně nedostatečně zásobeny vápníkem.

Počítání kilojoulů

Princip: Diety založené na počítání kilojoulů vycházejí z logického předpokladu, že má- li dojít k redukci tukových zásob, musí být příjem energie nižší než je její výdej. Existuje řada tabulek energetických hodnot, v nichž si člověk vyhledává zkonzumované potraviny, vede si deník a snaží se vejít do určitého limitu (většinou něco mezi 4 000 – 6000 kJ)

Pozitiva: Sledování jídelníčku, zápisy a počítání většinou zbaví člověka iluzí o tom, že vlastně „tak moc nejí". Potraviny je nutno alespoň občas zvážit nebo sledovat hmotnost potravin na obalech.

Negativa: Systém vyžaduje silnou motivaci a je poměrně časově náročný. Některé potraviny mají sice stejnou energetickou hodnotu, ale jejich schopnost přeměny na energii, kterou může organismus využít, je jiná (příkladem jsou potraviny bohaté na bílkoviny, u nichž vznikají ztráty na štěpení bílkovin na aminokyseliny a jsou tedy při hubnutí výhodnější). Spolu s počítáním energie je tedy velmi vhodné vědět, které skupiny potravin by v jídelníčku neměly chybět.

Dieta podle glykemického indexu (GI)

Princip: Konzumace potravin s vysokým glykemickým indexem, která je jedním z typických znaků současného typu stravy (bílé pečivo, koláče, sušenky, některé druhy cereálií), přispívá velkou částí ke zvyšování výskytu všech civilizačních nemocí. Mohutné zvýšení krevního cukru po jídle s vysokým GI vede k vyplavení přebytku inzulínu, jež značnou část energie přetváří na nechtěné tukové zásoby zejména v rizikové oblasti pasu.

Pozitiva: Preference potravin s nižším glykemickým indexem pomáhá omezit touhu po sladkém nebo sklony k přejídání. Nelze tvrdit, že aplikace teorie glykemického indexu vyřeší věškeré stravovací problémy, může být ale významnou pozitivní charakteristikou současného stravování.

Negativa: Z některých publikací můžeme snadno nabýt dojmu, že aplikace teorie nižšího GI vyřeší sama o sobě problém nadváhy či obezity. Do jisté míry nám správný výběr sacharidových potravin pomůže a učiní naší dietu zdravější a příjemnější. Ovšem musíme vědět, že pro nejlepší efekt je potřeba kombinovat sacharidové potraviny s těmi, které mají vyšší podíl bílkovin tak, aby glykemická výslednice po jídle byla minimální a pocit sytosti ještě o něco delší.

Vegetariánství a makrobiotika

Princip: Vyloučení potravin živočišného původu v různých stupních. Semivegetariánství je nejmírnější vegetariánskou formou. Je dovoleno jíst ryby a drůbež, mléko a mléčné výrobky i vejce. Laktoovovegetariánství - žádné maso, uzeniny ani ryby neuznávají, vejce, mléko a mléčné výrobky konzumují běžně. Striktní vegetariáni (vegani) odmítají veškeré potraviny živočišného původu (včetně medu). Problematické je dodržení potřebné dávky a kvality bílkovin, železa, zinku, vápníku a vitaminu B 12. Makrobiotika stejně jako vegetariánství má několik stupňů, z nichž ten nejpřísnější povoluje pouze obilnou stravu.

Pozitiva: Nejedná-li se o makrobiotiku nebo striktní formy vegetariánství, může mít tento životní styl nesporné přednosti. Správně sestavený vegetariánský jídelníček poskytuje velké množství vitaminu C a dalších antioxidantů, přiměřené množství vlákniny, oproti klasické stravě se v jídelníčku vyskytuje mnoho velmi prospěšných potravin (tofu, tempeh, seitan, sojový texturát - „maso"). Řada potravin je ve srovnání s tím co jí průměrný člověk, ve svých zdravějších podobách (pečivo je celozrnné, kaše z celých obilek) a příjem čerstvé zeleniny a ovoce je mnohem vyšší. Pozitivní bývá i celkově klidnější styl života, nekuřáctví a větší množství pohybu.

Negativa: Domněnka, že lze zhubnout jen tím, že v jídelníčku nebude maso a další potraviny živočišného původu, je cestou do slepé uličky a k přibírání. Pokud totiž bez přemýšlení do sebe „ládují" pečivo (byť je celozrnné), množství musli tyčinek, sušeného ovoce a oříšků, je nárůst váhy zcela logický.